Nejlepší léta slečny Jean Brodieové

Drama  Velká Británie, 1969, 116 min Režie: Ronald Neame Hrají: Maggie Smith, Pamela Franklin, Gordon Jackson, Celia Johnson

 
O víkendu uvedla ČT1 mimořádně kvalitní snímek Nejlepší léta slečny Jean Brodieové. Film z roku 1969 rozhodně není klasickým "pedagogickým" filmem. Nerozebírá obtížnost "vzdělávání nevzdělávatelných" (Nebezpečné myšlenky, Panu učiteli s láskou), ani problematiku postavení žen ve společnosti (Úsměv Mony Lisy), ani se nezaměřuje na negativní stránky moderních škol (Gympl). Silný příběh nekonvenční učitelky a jejích žaček zobrazuje rozporuplné chápání světa ve třicátých letech minulého století, vyniká brilantním výkonem Maggie Smith, kterou dnešní mládež zná jen jako profesorku v Bradavicích Minervu McGonagallovou, nebo Pamely Franklin, ale především předkládá divákovi téma zcela prosté, a zároveň až neskutečně komplikované. Téma lidské morálky, schopnosti zpracovat objektivně subjektivní chápání světa a talent odhalovat jeho zákonitosti těm, kteří ještě nemají dostatek životních zkušeností, aby si s tím poradili sami. Jean Brodieová učí své žačky dívat se kolem sebe, vnímat umění jako součást života, ne jako nedotknutelné cosi, k jehož pochopení mají předpoklady jen vyvolení. Otevírá děvčatům svět literatury, historie a politiky, prostřednictvím zájmu o svou osobu jim pomáhá odhalovat taje lidských vztahů a osudů. Vlastní myšlenky a názory předkládá sugestivně a zcela přirozeně. Zdánlivě proto, aby pomohla svým žačkám vnímat lépe souvislosti a uvědomit si dřív než ostatní, co je správné. Divákovi je ovšem zcela jasné, že o vlastní pravdě přesvědčuje především sama sebe. V osobním životě dodržuje Jean Brodieová stejné zásady jako v životě veřejném. Vášnivá noc strávená s ženatým mužem je jediným hmatatelným důsledkem životní vášně a lásky, které nesmí podlehnout. Svůj poklesek se snaží před sebou i světem skrýt vztahem s dalším mužem, jemuž poskytuje své tělo, ale nikoliv duši. Neschopnost přijmout životní roli ženy, milenky, matky maskuje aurou nepolapitelnosti. Ale nejen milostný život Jean Brodieové spoutává strach. Oporu hledá i v životě veřejném. Nespoléhá se však na přátele, kolegy ani na své žačky, které ovšem neustále ujišťuje o své bezmezné oddanosti. Útěchu hledá v nástupu extremismu - fašizmu. Idealizace Mussoliniho a Franca, diktátorů, kteří naprosto ovládají davy a prosazují své vize jako zákony pokroku a budoucnosti, jí poskytuje útěchu a ospravedlnění toho, že sama svými žačkami a okolím manipuluje ve vlastní prospěch. Dokonce ani v okamžiku, kdy pošle na smrt jednu ze „svých dívek“, nedokáže překonat pocit zadostiučinění a ztrátu lidského života nepovažuje za dostatečný důvod pro to, aby přehodnotila své postoje, nebo aspoň se nad nimi zamyslela.Jean Brodieová je bezpochyby dobrou učitelkou, ale v okamžiku, kdy překročí hranice své profese a stává se vychovatelkou, mentorkou či duchovním rádcem, svou roli nezvládá. Záměrně se obklopuje lidmi, jimž imponuje její osobnost, kteří obdivují její rozhodnost a schopnost postavit se nejen ředitelce školy, ale i školní radě, rodičům a nakonec i jedné ze svých žaček, Sandy, jíž se podaří poodhalit její tajemství. Ta se s  rozčarováním vyrovnává obtížně, ztráta jistoty v osobě obdivované učitelky ji vžene do náruče bývalého milence Jean Brodieové a později Sandy postaví proti ní samotné.Při závěrečné konfrontaci Sandy sice nastaví  Jean Brodieové zrcadlo, ale protože ta sama neví, jak opravdová Jean Brodieová vypadá, má pocit, že se dívá jen na jakousi karikaturu vytvořenou zklamáním a závistí jedné z následovnic, kterým tolik obětovala, pro které žila a které byly její creme de la creme.Příběh Jean Brodieové neoplývá dramatickými zvraty, divokými honičkami, film nepopisuje realisticky milostná dobrodružství svých hrdinů, přestože na dobu vzniku je otevřený opravdu hodně. Dokonce ani podněty k zamyšlení nejsou tak jednoduše uchopitelné. Ještě dlouho po shlédnutí snímku musí divák v hlavě srovnávat jednotlivé motivy, uvědomovat si spojitosti. Odměnou je mu úžasná mozaika lidského života, osudu, světa.